Koně-dezi-a-já > Sporty ke konim

Sporty koní

Drezura:

Drezura je jedno z nejdúležitějších odvětví jezdeckého sportu. Přestože základní drezurní principy byly známe již ve starém Řecku začíná historie moderní drezury v dobách renesance. V roce 1532 založil Frederico Grisone akademii, kde byli koně připravováni k předvážení složitých a nápadných pohybů. Drezurní ježdění získavalo mnohé příznivce zejména v řadách kontinentální evropské šlechty. Během staletí se drezurní ježdění vyvinulo z jakéhosi cirkusového představení až do podoby, kterou známe dnes. Na olympijských hrách v roce 1912 se jela první drezurní úloha. Cílem drezury je co nejvíce zdokonalit pohyby koně. Výcvik je zaměřen na rozvij motoriky a přirozených pohybovích vlastností. Dobře se pohybující kůň je dobře vyvážený, uvolněný a pevný na nohou. Navíc budí dojem, že vše vykonává z vlastní vůle. K dosažení takového cíle je zapotřebí, aby kůň okamžitě reagovat na jemné pokyny jezdce. Kdo se chce seriozně zabývat drezurním ježděním, musí mít kromě dostatečné motivacew k správnému výcviku koně také dostatek disciplíny a vytrvalosti k sebevzdělávání. Způsobv výcviku koně určitě jeho jezdec. V této kapitole nejprve přiblížíme různé odborné termíny z oblasti drezurního sportu.

Odborná terminologie z oblasti drezury

Gymnastický kůň:

Zejména jedná-li se o těžce drezurní cviky a pohyby, musí být kůň tělesně schopen to vykonávat.

K tomu je zapotřebí dostatečné ohebnosti, pružnosti, vyváženosti a dobře vyvinutého svalstva. Dále je potřeba, aby kůň byl mentálně schopen vykonávat složité drezurní figury. Kůň, který některé cviky nechápe, je také nikdy nemůže dobře předvést. Tělesný a mentálně aspekt se vzájemně ovlivňují. Chápe-li kůň požadovaný cvik, ale přitom není tělesně dostatečně připraven a proto schopen tento cvik vykonat, může tím psychicky velmi trpět.

Cviky: kmih

,,na otěž"

přilnutí

schromáždění cviku

prodloužení cviku

střední krok, schromážděný, prodloužený a volný krok

schromážděný klus, pracovní, střední a prodloužený klus

shromažděný cval, pracovní, střední a prodloužený cval

křižování

přešlap

přechody ve cviku

zádrž, poloviční zádrž

přistavení

a další.

Skokové ježdění

V porovnáni s jinými jezdeckými odvětvími vzniklo skokové nebo parkurové ježdění jako sportovní disciplína poměrně pozdě. Dobrý a silný skokan byl využívan zejména pro honební ježdění a v kavalériích. První oficiální soutěž v parkurovém skákání byla zorganizována v roce 1864 v Dublinu. Teprve v roce 1912 se tento sport stal součástí olipmpijských her. Za zakladatele moderního skokového stylu můžeme považovat Frederica Caprlliho (1868-1907). Tento Ital představil nový styl sedu jezdce, kterým se jezdec přispůsobuje pohyb koně. Dnešní tento sed nazýváme ,,lehký stehnový sed".

Vštšinsa koní skáče ve volnosti ráda a dobře. Těžkosti nastanou v okamžiku, kdy musí kůň udržet rovnováhu při skoku s jezdcem na zádech. Proto je dobrý soulad mezi jezdcem a koněm nutný. Jezdec nesmí svou hmotností rušit koně v jeho rovnováze. Mimo to musí mít jezdec dobrý cit pro překážku. To znemená, že je jezdec schopen přivést svého koně co nejlépe na správné místo před překážkou. Někteří jezdci mají větší přirození ,,cit a oko pro překážku" nežli jiní. Také někteří koně jsou schopni určit lépe správné místo odskoku. Cit pro překážku může jezdec získat a rozvinout pouze častou praxí.

Překážky: jednoduché překážky Triple-bar neboli trojbradlí

kombinované překážky Vodní příkop

výšková překážka

kolmá překážka

zeď

šířková překážka

žolík

oxer

Soutěžní kategorie:

Z (max. výška 100cm)

ZL (max. výška 110cm)

L (max. výška 120)